Vnitřní nejistota je základ pro budoucí onemocnění.Základem "ženských nemocí" je role oběti, ve které se mnoho žen nalézá nebo se v ní vidí. Mnoho žen má často pocit - více než muži - že život se jim prostě pouze "děje", že je potkává něco zvenčí, čemu se potom bez řečí a bezbranně poddávají. Když my ženy posuzujeme naši vlastní hodnotu zvenčí, když očekáváme nějaké potvrzení z našeho okolí, když chceme pro všechny dobro a přitom přehlížíme vlastní pocity a přesvědčení, pak máme ty nejlepší předpoklady onemocnět. Hledáme nějaký vztah, protože se obáváme samoty; a na tento vztah se poté vážeme, i když nejsme šťastnější a zdravější, ale dokonce když se nám daří i hůře. Z mnohých terapií víme, že právě ženy, které jsou nejisté, se rády váží na terapeutická sezení (nebo na terapeuty), a tak snadno zůstávají ve své nesamostatnosti.
Problematika přechoduDíky cyklickému střídání jejich hladiny je žena schopna největšího zázraku - početí a donošení dítěte. Za námahu a obtíže s tím spojené pak příroda ženu vlastně odměňuje - třeba tím, že při pravidelném cyklu má oproti mužům stejného věku podstatně nižší riziko srdečně cévních nemocí či podstatně méně obtíží s pletí. A to právě díky přísunu pohlavních hormonů z vaječníků. Právě okolo 50 let věku si však většinou tělo vše "rozmyslí". Vaječníky pracují stále méně pravidelně, vydávají do oběhu krevního stále méně pohlavních hormonů. Tělo, které po dlouhé roky pracovalo docela spolehlivě, začne najednou stávkovat. Je to celkem logické - pohlavní hormony zasahují více či méně do většiny řídících funkcí těla. Kolísající hladiny hormonů vedou k pocitům horka, návalům, slabostem. Mnohdy se objevuje kolísání krevního tlaku, provázené bolestmi hlavy, nebo pocity malátnosti. Protože i funkce mozku jsou ovlivněny hladinami hormonů, může u ženy v přechodu docházet k neklidu, nespavosti, podrážděnosti, nebo naopak ke zhoršování zájmu o okolí, apatii, těžké únavě, či k jiným psychickým poruchám. Velmi obvyklými to projeví jak dlouhodobé, většinou úporné a nepříjemné bolesti v zádech či v dlouhých kostech. Tyto nutí často ženu k polykání hrstí prášků od bolesti. S pokračujícím odvápňováním kostí pak může docházet ke změnám tvaru páteře, takzvaným degenerativním poruchám. Náhlý pokles hladiny hormonů u mnohých žen vede ke změnám v ukládání tuku. Ten se začíná hromadit i mimo typická ženská místa (zadek, boky, prsa). A tak mezi ženami v přechodovém věku drasticky přibývá obezity. Ta samozřejmě dále výrazně zatěžuje páteř, postiženou osteoporózou. Mimo to se výrazně zvyšuje hladina tuků v těle (cholesterol, triglyceridy) - to se pak podílí na vzniku dalších rizik. Nejhorší ze všeho je pak obrovský vzestup rizika srdečně-cévních onemocnění, který s sebou klimakterium přivádí. Žena, až doposud pod mocným vlivem pohlavních hormonů, se s poklesem jejich hladiny dostává poměrně náhle, během několika málo let do stejné rizikové skupiny, jako muži jejího věku. A jde o riziko vzniku velmi drastických nemocí.

|